Rozhovor s psychologem
Na otázky odpovídala PhDr. Tereza Kimplová.
Jak bychom měli správně komunikovat s lidmi s určitým handicapem?
Především je vhodné vyhnout se jakýmkoliv klišé, oprostit se od předsudků. Například při rozhovoru s člověkem se zrakovým postižením se nemusíte vyhýbat slovním spojením "podívejte se" či pojmenováním barev. Zpravidla jsou to naše vlastní představy o handicapu, které nám ve "správné" komunikaci brání. Na druhou stranu je třeba znát určitá pravidla, protože jinak bude probíhat komunikace se zrakově postiženým, jinak s neslyšícím apod.
Mimochodem, ptáte se docela široce – jakou máte Vy představu "člověka s určitým handicapem"?
Jak by se měla nabízet pomoc lidem s handicapem? A měla by se vůbec nabízet pomoc, pokud ze situace nevyplývá, že ji vyloženě potřebují?
Nejjednodušší je zeptat se daného člověka, zda si Vaši pomoc přeje. A samozřejmě se necítit dotčený, když ji odmítne. A pak existují zásady správné mezilidské pomoci, které ji usnadní. Příklad: jedno z pravidel u zrakově postižených je, že nabízíme "rámě" – své předloktí – kterého se daná osoba přidrží. Nikam jej nepostrkujeme či netaháme, taktéž nechytáme za ruku s bílou holí atd. Možná Vám to zní úsměvně, ale lidé často v rozpacích nevědí jak správně pomoci.
Proč je sluchový handicap pro lidi nepříjemnější než zrakový?
Na tuhle otázku nelze odpovědět výstižněji než citováním Hellen Kellerové:
"Zrakové znevýhodnění vás odděluje od věcí, kdežto sluchové znevýhodnění vás odděluje od lidí."
Slyšel jsem, že když se někdo narodí bez určitého smyslu, například bez zraku, vnímání ostatními smysly je daleko citlivější, je to tak?
Vše je záležitostí tréninku. Člověk bez možnosti zrakové kontroly je nucen používat více ostatní smysly. Zkuste si zavázat oči, a projděte se po venku (raději s bystrým průvodcem za zády). Jistě budete po chvíli dezorientace vnímat ostatními smysly vše daleko silněji. Na druhou stranu pozor na předsudek, že smyslově handicapovaní žijí díky této ztrátě lepším vnitřním duchovním životem či mají "šestý smysl" a podobně. Ne, opravdu je nutná dřina, trénink a dostatek motivace.
Co nejčastěji nebo nejvíce pomáhá lidem vyrovnat se se svým handicapem?
Na to se nedá jednoduše odpovědět. Jsou to jak osobnostní dispozice každého člověka, tak jeho okolí.